Leden | Únor | Březen | Duben | Květen | Červen | Červenec | Srpen | Září | Říjen | Listopad | Prosinec
Červen v zahradě
Na plevel systematicky
Nepříjemný plevel často dokáže způsobit zahrádkáři řadu vrásek na čele. Každý rok systematicky odstraňuje ze záhonů pampelišky, sedmikrásky, kopřivy, jetel a ostatní plevele, ale za rok se objeví znovu. Příčina může být mimo jiné také v okolí záhonů. Pokud tam plevel necháme bujně růst bez povšimnutí, vykvete a vytvořená semena se větrem roznesou po okolí. Stejně neuvážené je vrostlé plevelné rostliny po vypletí kompostovat: vytvořená semena jsou schopna v kompostu přežít a s jeho pozdějším používáním v zahradě vyklíčit. Plevel proto ničíme co nejdříve, než se vytvoří semena, ve větších plochách chemicky nebo kosením. Pokud se už semeníky vytvořily, plevel pálíme nebo vyvážíme na skládku.
O kvalitě zálivky rozhoduje množství vody
Teplé červnové dny a počasí beze srážek zahradě neprospívá. Řada časnějších trvalek je v plném květu, dostatek vláhy potřebují také rostliny v okenních truhlících i čerstvě vysazené dřeviny. Bez pravidelné zálivky se zahrada neobejde. Nejde však ani tak o četnost zalévání, jako spíše o vydatnost. Častá zálivka malými dávkami je neúčinná, protože voda neproniká ke kořenům a udržuje se v horní vrstvě půdy. Rostliny pak vytvářejí povrchový kořenový systém, kterým si přísun vláhy zajišťují. Při silnějších mrazech však takové kořeny nejsou schopny zimě odolat a rostlina uhyne. Vhodnější je proto zálivka méně častá, ale důkladná. S výhodou lze pro větší zahrady využít automatické závlahové systémy, které lze přesně nastavit na určité množství dodané vody.
Trvalky vykvetou podruhé
Většina trvalek kvetoucích v červnu (ostrožky, řebříčky, zvonky) je schopna za určitých podmínek vykvést do konce sezony ještě jednou (odborníci říkají, že remontují). Kromě dostatku živin a vláhy je však velmi důležitou podmínkou jejich včasné seříznutí. Jakmile květní stvoly odkvetou, je třeba je odstranit zhruba 10 cm nad zemí. Zároveň můžeme rostliny přihnojit. V září pak znovu, i když ne tak hojně vykvetou.
Nadmíra ovoce stromu neprospívá
Pokud ovocné stromy na jaře hojně kvetly a byly dostatečně opylovány, vytvořila se na stromě bohatá násada malých plůdků. V červnu často velká část z nich opadá. Nejde o žádnou katastrofu ani chorobu, rostlina se tak brání nadměrnému množství plodů, které by nebyla schopna uživit. Po takovém opadu zůstává zpravidla jeden až dva plody z každého květního svazku. Pokud je i po opadu počet plodů příliš velký, zejména u zákrsků a mladších ovocných stromů, je třeba plody vyjednotit ručně. Používáme k tomu zahradnické nůžky a malé plody odstřihneme. V každém svazku plodů by měl zůstat jeden nebo dva plody.
Divoké výhony růžím nesluší
Většina ušlechtilých růží pěstovaných v zahradách vzniká očkováním na šípkovou růži. Většinou se očkuje na bázi růže těsně nad kořeny, případně u stromkových růží pod korunkou. Nově vzniklá rostlina tak má kořeny růže šípkové, ale květy a výhony růže ušlechtilé. Poměrně často však šípková růže vytváří vlastní, velmi silné, konkurenční výhony, které pro svůj růst spotřebují poměrně velké množství energie. Pokud bychom je nechali růst, mohlo by se stát, že by celá rostlina "zvlčela" a během několika málo let by ze zahradního kultivaru vznikla obyčejná šípková růže. "Divoké" výhony jsou typické rychlejším růstem a světle zelenou barvou. Je třeba je opatrně odlomit těsně u místa, z něhož vyrůstají. Při odstřihnutí nůžkami by z odříznutého místa mohl divoký výhon vyrašit znovu.
Malí, ale o to škodlivější
Řada škůdců, které známe spíše ze zelinářských záhonů nebo bramborových polí, dokáže způsobit pohromu také v okrasné zahradě. Typickým predátorem na okrasných rostlinách je bělásek zelný, známý bílý motýl, jehož všežravé larvy si libují na svěžích šťavnatých listech lichořeřišnice a jiných letniček, často se vyskytují také dřepčíci, drobní černí broučci, kteří způsobují drobné dírky do listů a při dotyku uskakují. Podle rozsahu napadení a druhu škůdce se rozhodneme mezi mechanickým sběrem (housenky, larvy, vajíčka) nebo chemickým ošetřením systemickými pesticidy, které pronikají přímo do rostliny a při požeru škůdce otráví.
Dvouletky vykvetou až napřesrok
Některé z krásných zahradních květin potřebují delší čas k tomu, aby vytvořily silné základy a bohatě vykvetly. Jde o dvouletky: rostliny, které vykvétají až následující rok po výsevu. Z nejznámějších rostlin jsou to zimní fialy, sedmikrásky, pomněnky, macešky, zvonky, topolovky. Většina z nich klíčí spolehlivě při teplotě 15-20°C, vyséváme je proto do studeného pařeniště nebo na zastíněný venkovní záhon. Po vyklíčení je přepichujeme podobně jako letničky a na stanoviště vysazujeme na podzim. Vykvetou příští rok na jaře a v létě.
Letní byt pro pokojovky
Pokojové rostliny lze na léto prenést na venkovní stanovište. Dostatek denního svetla a bohatý prísun vzduchu jim vetšinou jen prospeje. Duležité je pokojové rostliny nejprve zvyknout na denní svetlo a nevystavovat je prímým slunecním paprskum, které by listy rostlin spálily. Vhodné je místo spíše zastínené, nejlépe pod korunou vysokého stromu. Rostliny puvodem z teplých oblastí (palmy, kamelie, azalky, ibišek, bougainvillea) lze po aklimatizaci umístit i na plné slunce, ostatní rostliny radeji ponechme ve stínu. Pro letnení se vubec nehodí rostliny s velkými, panašovanými nebo chlupatými listy, které slunecní svit nesnášejí.
Na živý plot s plotostřihem
Koncem června, v době, kdy už je většina ptačích hnízd prázdná, je vhodné období pro řez živého plotu. Stříháme pouze letorosty, řez by neměl postihnout staré dřevo, které špatně obráží a holá místa by během roku nemusela zarůst. Správně střižený živý plot by měl být na každých 100 cm výšky o 20 cm užší, aby také do spodní části proudil dostatek světla a nevytvářela se zde holá místa. Pravidelný tvar dobře snáší pouze habr, buk a tis, ostatním prospěje spíše kuželovitý tvar. Některé dřeviny, zejména ptačí zob, po provedeném řezu rychle obrůstají a podle potřeby můžeme druhý řez provést ještě v srpnu. Jehličnaté živé ploty stříháme pouze jednou ročně, koncem června.
 |
|
